V první řadě je zapotřebí si uvědomit, jaké výhody či nevýhody vám zvolený typ vytápění může přinést. Je nezbytné počítat s tím, že tradiční radiátory vyhřívají místnost odshora, protože teplý vzduch v souladu s fyzikálními zákony stoupá nahoru. Teplotní spád v místnosti (rozdíl teplot na podlaze a u stropu) se může pohybovat v rozmezí 5 až 8°C, což rozhodně nepřispívá k vytváření efektivní tepelné pohody v dané místnosti. V praxi to znamená, že na nohy u podlahy je nám zima, zatímco u stropu je horkem téměř k nevydržení.
Nespornou výhodou podlahového vytápění je schopnost vytvořit pohodové teplotní klima
Cesta za teplenou pohodou
Naproti tomu podlahové topení vyhřívá místnost od podlahy, teplotní spád je tudíž podstatně menší (obvykle se pohybuje do 3°C). Výsledkem je pak příjemná teplotní pohoda v obytném pokoji. Pro uživatele může být zajímavý fakt, že podlahové topení pracuje s nižšími teplotami - maximální povrchová teplota dřevěné podlahy na podlahovém topení je cca 27°C. Podlahové topení tak nevysušuje vzduch v místnosti tolik jako klasické radiátory. Při jeho použití také nevzniká tak intenzivní proudění vzduchu jako u radiátorů, takže se nevíří prach ani jiné nečistoty. Při vybavování interiéru nábytkem nemusíme rovněž brát ohled na radiátory a trubky.
Při pokládce podlahového topení je třeba dbát zvýšené opatrnosti
Jak na podlahové topení
Podlahové topení představuje ekonomické využití energie, umožňuje použití alternativních zdrojů energie a zvyšuje tržní cenu každého bytu.
Teplovodní podlahové topení tvoří soustava plastových trubek, položená na tepelné izolaci a zalitá betonovou směsí. Plastové trubky se ukládají buď do speciální profilované desky, nebo se "vplétají" do vodicích lišt. Pokládka je celkem rychlá a jednoduchá, životnost podlahy je při dobré instalaci a kvalitních materiálech takřka neomezená. Díky moderním materiálům odpadá nutnost použití otevřeného plamene na svařování, ohýbání a spojování trubek. Jedinou nevýhodou plastových trubek je nebezpečí mechanického poškození před zabetonováním, a proto je nezbytné dbát zvýšené opatrnosti. Riziko se odstraní, pokud se před zabetonováním provede tlaková zkouška zařízení. Pod plastovými trubkami je vždy umístěna izolace – tepelná, případně i zvuková. Ohřev potěru, ve kterém je podlahové topení uloženo, může začít až po jeho přirozeném vyschnutí (obvykle 30 dnů) s tím, že se teplota zvyšuje postupně o cca 5 stupňů denně.
Jak na rekonstrukci vytápění
Výše uvedené informace mohou při volbě typu vytápění navádět k výběru podlahového topení, je tu ovšem jedno velké "ale". Teplovodní podlahový topný systém musí být zapracován již do projektové dokumentace stavby. Jeho instalace totiž ovlivňuje zásadně tloušťku a skladbu podlahové konstrukce. Dodatečná instalace tohoto způsobu vytápění obvykle není možná nebo je spojena se značnými finančními náklady. V této situaci je dobré nechat si zamyšlený záměr odsouhlasit odborníkem.
Klasický způsob vytápění najdete ponejvíce v panelových bytech
Závěrem
Pokud tedy vlastníte starší byt v bytovém domě, vrhněte se raději na rekonstrukci stávajícího klasického topení, která bude jistě finančně méně náročná. Naopak, při výstavbě nového domu může být použití podlahového topení výraznou, i když skrytou dominantou vašeho obydlí, vytvářející navíc pohodové prostorové a teplotní klima v domě či bytě.
05.10.2006 - Lubomír Hladiš www.svet-bydleni.cz