V první řadě je zapotřebí si uvědomit, jaké výhody či nevýhody vám zvolený typ vytápění může přinést. Je nezbytné počítat s tím, že tradiční radiátory vyhřívají místnost odshora, protože teplý vzduch v souladu s fyzikálními zákony stoupá nahoru. Teplotní spád v místnosti (rozdíl teplot na podlaze a u stropu) se může pohybovat v rozmezí 5 až 8°C, což rozhodně nepřispívá k vytváření efektivní tepelné pohody v dané místnosti. V praxi to znamená, že na nohy u podlahy je nám zima, zatímco u stropu je horkem téměř k nevydržení.
Cesta za teplenou pohodou
Naproti tomu podlahové topení vyhřívá místnost od podlahy, teplotní spád je tudíž podstatně menší (obvykle se pohybuje do 3°C). Výsledkem je pak příjemná teplotní pohoda v obytném pokoji. Pro uživatele může být zajímavý fakt, že podlahové topení pracuje s nižšími teplotami - maximální povrchová teplota dřevěné podlahy na podlahovém topení je cca 27°C. Podlahové topení tak nevysušuje vzduch v místnosti tolik jako klasické radiátory. Při jeho použití také nevzniká tak intenzivní proudění vzduchu jako u radiátorů, takže se nevíří prach ani jiné nečistoty. Při vybavování interiéru nábytkem nemusíme rovněž brát ohled na radiátory a trubky.
Jak na podlahové topení
Podlahové topení představuje ekonomické využití energie, umožňuje použití alternativních zdrojů energie a zvyšuje tržní cenu každého bytu.
Teplovodní podlahové topení tvoří soustava plastových trubek, položená na tepelné izolaci a zalitá betonovou směsí. Plastové trubky se ukládají buď do speciální profilované desky, nebo se "vplétají" do vodicích lišt. Pokládka je celkem rychlá a jednoduchá, životnost podlahy je při dobré instalaci a kvalitních materiálech takřka neomezená. Díky moderním materiálům odpadá nutnost použití otevřeného plamene na svařování, ohýbání a spojování trubek. Jedinou nevýhodou plastových trubek je nebezpečí mechanického poškození před zabetonováním, a proto je nezbytné dbát zvýšené opatrnosti. Riziko se odstraní, pokud se před zabetonováním provede tlaková zkouška zařízení. Pod plastovými trubkami je vždy umístěna izolace – tepelná, případně i zvuková. Ohřev potěru, ve kterém je podlahové topení uloženo, může začít až po jeho přirozeném vyschnutí (obvykle 30 dnů) s tím, že se teplota zvyšuje postupně o cca 5 stupňů denně.
.jpg)
Jak na rekonstrukci vytápění
.jpg)
Výše uvedené informace mohou při volbě typu vytápění navádět k výběru podlahového topení, je tu ovšem jedno velké "ale". Teplovodní podlahový topný systém musí být zapracován již do projektové dokumentace stavby. Jeho instalace totiž ovlivňuje zásadně tloušťku a skladbu podlahové konstrukce. Dodatečná instalace tohoto způsobu vytápění obvykle není možná nebo je spojena se značnými finančními náklady. V této situaci je dobré nechat si zamyšlený záměr odsouhlasit odborníkem.
Závěrem
Pokud tedy vlastníte starší byt v bytovém domě, vrhněte se raději na rekonstrukci stávajícího klasického topení, která bude jistě finančně méně náročná. Naopak, při výstavbě nového domu může být použití podlahového topení výraznou, i když skrytou dominantou vašeho obydlí, vytvářející navíc pohodové prostorové a teplotní klima v domě či bytě.
05.10.2006 - Lubomír Hladiš www.svet-bydleni.cz