Tento typ podlah se plovoucím nenazývá jen tak pro nic za nic. Ona takováto podlaha skutečně „plave“! Jednotlivé lamely nejsou žádným způsobem pevně spojeny s podkladem a ani se nekladou těsně od stěny ke stěně. U stěny je ponechána mezera, která je kryta dekorační lištou a slouží k vyrovnání případných deformací způsobených přirozeným roztahováním dřeva vlivem tepla.
Laminátové podlahy získaly svou velkou oblibu díky atraktivnímu vzhledu, vysoké odolnosti a příznivé ceně. Prodejci nabízí širokou paletu vzorů a barev. Krásný povrchový design je vlastně jenom „tapetou“, kterou chrání odolná vrstva laminátu. Proto jsou také tyto podlahy ve srovnání se dřevem tak levné. Pod tapetou se nachází hlavně dřevěné materiály, úhlavním nepřítelem plovoucích podlah je tedy vlhkost. Jejím vlivem laminát nabobtná a ztrácí estetickou a užitkovou funkci. Jeho výhodou je stálobarevnost, snadná montáž a je vhodný i do místností s podlahovým vytápěním. Kvalitní laminátovou podlahu poznáte podle spojů impregnovaných vodovzdornou látkou a označením HPL – vysokotlaký laminát.
Použití laminátových plovoucích podlah je doporučeno do namáhaných prostor, vydrží tlak těžkého nábytku aniž by na podlaze po něm zůstaly otisky, neuškodí jim vysoké podpatky v předsíních, jsou odolné proti ohni z nedopalků a také chemikáliím používaným v domácnostech. Ne každá laminátová podlaha se však hodí do všech prostor. Nejjednodušeji se lze zorientovat podle používaných symbolů postaviček a čísel:
- jedna postavička nebo číslice 21. označují podlahu vhodnou pro umístění do méně namáhaných místností jakou je třeba ložnice.
- dvě postavičky nebo číslice 22. označují podlahu střední zátěže, tento typ bude vhodný do obývacích pokojů, jídelen či dětských pokojů a to v případě, že jej obývají hodné děti.
- tři postavičky nebo číslice 23. označují podlahu, která vydrží vysokou zátěž frekventovaných míst jako je kuchyň, chodba či domácí pracovna.
Díky své malé tloušťce (kolem 7 mm) se laminátové plovoucí podlahy hodí k rekonstrukci starých a nevyhovujících podlah, lze je totiž přímo pokládat na starší podlahu.
Laminátové podlahy se snadno montují. Podlaha se skládá z jednotlivých lamel. Starší systémy pero – drážka je nutné lepit, moderní typy se skládají nasucho systémem do sebe zapadajících zámků. Díky zámkovým spojům si tuto podlahu zvládnete rychle poskládat sami jako stavebnici. Plocha na kterou bude podlaha kladena musí být suchá, stabilní, pevná a čistá. Na podklad je vhodné nejprve umístit parotěsnou fólii o tloušťce 0,2 mm nebo podkladovou mezivrstvu skládající se z 3 mm silné PE fólie, která zabrání pronikání vlhkosti a utlumí hluk. Nevýhodou laminátových podlah je totiž jejich nízká zvuková izolace. Prvotřídní a také drahé podlahy jsou opatřeny protihlukovou vrstvou, jinak je třeba před kladením lamel také na podklad uložit zvukově izolační podložku. Jednotlivé lamely se většinou pokládají podélně ve směru denního světla.
Někteří prodejci vám možná budou tvrdit, že tak jak snadno lze plovoucí podlahu sestavit, tak snadno ji lze znovu rozebrat. Toto tvrzení však není vždy na místě. Jednotlivé lamely se při rozebírání mohou poškodit a navíc je každá podlaha vyměřována přesně na potřeby dané místnosti.
Nevýhodou těchto podlah může být fakt, že jsou studenější a hlučnější než dřevo. Poškozené lamely také nelze zrenovovat, ale je nutné je celé vyměnit. Snadněji se výměna lamel bude provádět u podlah se zámkovými spoji. Pak postačí vyndat a vyměnit pouze poškozenou část. U lepených systémů se poškozená část prakticky nedá vyměnit.
26.7.2005 | AH www.LepeBydlet.cz