Ale nejdříve trochu historie a faktů. Beton je umělý slepenec, který je tvořen plnivem a pojivem. Nejběžnější je takzvaný cementový beton, kdy se jako pojivo používá cement a jako plnivo kamenivo. Kamenivo je zrnitý materiál přírodního nebo umělého původu, který má v betonové směsi hlavní nosnou funkci. Cement je práškové hydraulické pojivo, které po smíchání s vodou ztvrdne.Základní surovinou při jeho výrobě je vápenec. Přidávají se slíny, slinité vápence, křemičitý písek , kazivec nebo železná ruda.
"Věčné" římské stavby
První použití betonu známe z Asýrie. Asyřané používali jako pojivo jíl. Egypťané sádru. Ta se začíná opětovně používat u tzv. litých anhydritových podlah. Ve starověkém Římě začali využívat jako pojivo sopečný popel, tzv. pucolán (podle obce Puzzuoli u Neapole).
Ten v rozemletém stavu při smíchání s cementem nebo vápnem vyvolává ztvrdnutí těchto látek. Tento beton se velice podobal tomu dnešnímu. Byl použit například při stavbě Pantheonu, lázní císaře Marka Aurélia, nebo při stavbě akvaduktů na cestě Via Apia. Dnes je beton univerzálním stavebním materiálem, protože je pevný, tvárný a velmi trvanlivý.
Přezůvky nechte doma
Betonové podlahy byly dříve doménou především průmyslových objektů, garáží nebo administrativních budov. Dnes, díky svým neoddiskutovatelným přednostem stále častěji překračují prahy našich domovů. Ale i tak je betonová podlaha v naší zemi stále dosti vzácná. Ne tak za hranicemi.Tam je poměrně oblíbenou „podlahovou krytinou“.
Její údržba je totiž díky bezspárovosti velmi snadná. Není třeba ji pracně udržovat a čistit jako například koberce. Nemusíme se bát jakéhokoliv mechanického poškození, protože je velmi odolná.
Navíc, nečistoty na ní nejsou příliš vidět, proto je oblíbená zvláště v těch zemích, kde není zvykem se doma zouvat. Připadá-li někomu tato podlaha poněkud barevně strohá, může si ji libovolně barevně natónovat, nebo zjemnit rozleštěním speciální voskovací pasty, nebo nanést lesklou epoxidovou stěrku. Další zajímavou alternativou je lité teraco, směs mramorové nebo žulové kamenné drtě, smíchané s betonem.
Tekutá podlaha
Mezi malými stavebníky získávají na oblibě v poslední době lité samonivelační anhydritové podlahy. Anhydrit (bezvodý síran vápenatý), je bílý, namodralý, šedý, červenavý, nebo fialový minerál,jehož název je odvozen z řeckého anhydros-bezvodý. Využívá se jako přísada do cementů, nebo k výrobě pojiva, vhodného do vnitřních omítek.
Tato podlaha se na rozdíl od klasické betonové stěrky aplikuje ve velmi tekutém stavu, což má své nesporné výhody. Při práci je mnohem méně prachu, není tak namáhavá a podlaha se v tekutém stavu vyrovná sama.
Vznikne absolutně rovná plocha, na kterou se už nemusí aplikovat žádná samonivelační stěrka, což šetří nejen práci, čas ale také peníze. Anhydrit, smíchaný s vodou a pískem a dalšími přísadami vytvoří velmi tekutou hmotu, která do 24 hodin ztvrdne tak, že se po ní dá chodit a po 4-5 dnech ji lze už plně zatížit.
Tuto podlahu je možné použít jako podkladový materiál pod dlažbu, koberce…Stále častěji se však uplatňuje i jako finální podlaha, která se velmi dobře snáší s podlahovým topením. Je možné ji samozřejmě probarvovat, stejně jako podlahu betonovou, nebo upravovat leštěním, vkládáním obrazců, pískováním, nebo olejováním speciálním olejem s přísadou vosků. Vzhled takové podlahy zůstává stále krásně sametově matný.
Prostor a chladná elegance
Betonová podlaha je velmi působivá v rozsáhlých prostorách s velkými okny a s minimálním množstvím elegantního nábytku. Její atraktivitu podtrhuje spojení s kovem či sklem.Vyniká v kontrastu s oblíbenou vínovou barvou, jasně červenou, nebo oranžovou. Milovníci chladné elegance dají jistě přednost spojení s jasnou modří, nebo trávově zelenou.
Je tu ovšem jeden problém, na který je třeba dávat velmi dobrý pozor. Při nevhodně zvoleném nábytku a doplňcích může vzniknout dojem, že majitel bytu „zapomněl“ udělat podlahu.
09.01.2008 - Jarmila Krečmanová www.svet-bydleni.cz